Jen 17 % zaměstnanců je se svým zaměstnáním a zaměstnavatelem natolik spokojeno, že by práci pro něj doporučili i svým známým či kamarádům. 52 % zaměstnanců by naopak práci pro svého zaměstnavatele známým nedoporučilo. Vedení firem a institucí přitom často o takové míře nespokojenosti vůbec neví a mají o názorech zaměstnanců zkreslené představy. Vyplývá to z Barometru zaměstnanců od Up Benefity, který se zaměřil na hodnocení spokojenosti zaměstnanců se svými zaměstnavateli.
Zjištění vycházejí z měření tzv. eNPS (z anglického „Employee Net Promoter Score“) – metriky, která ukazuje, do jaké míry by zaměstnanci lidem ze svého okolí s podobným profesním zaměřením doporučili, aby se u nich ve firmě či instituci ucházeli o práci. Metrika tak v podstatě sleduje loajalitu zaměstnanců vůči svému zaměstnavateli.
Data sesbíraná v loňském roce mezi více než 1 000 zaměstnanci napříč Českem ukazují, že hodnota eNPS není dobrá. Výsledné eNPS v Barometru zaměstnanců dosáhlo záporné hodnoty (-35), což ukazuje na výraznou převahu nespokojených zaměstnanců nad loajálními.
„Takto výrazně negativní výsledky jsou pro mě překvapením v kontextu s tím, jaké problémy má mnoho firem v náboru nových zaměstnanců. Právě doporučení současných zaměstnanců přitom může mít zásadní vliv na zájem o otevřené pozice i na finální rozhodnutí zaměstnance, zda pracovní nabídku přijme,“ popisuje Stéphane Nicoletti, generální ředitel v Up Benefity.
Růžové brýle
Data z Barometru zaměstnanců ale ukazují, že většina (52 %) zaměstnanců bude známé či kamarády od práce u svého zaměstnavatele spíš odrazovat. 31 % zaměstnanců by bylo v takové diskuzi neutrálních a jen 17 % by skutečně s čistým svědomím práci u svého zaměstnavatele ostatním doporučilo.
Další údaje poodhalují důvody převažující nespokojenosti, které jsou z velké části způsobeny iluzí, ve které manažeři a zaměstnavatelé žijí. „Podle našich nedávných průzkumů si například přibližně polovina firem myslí, že jejich zaměstnanci by spokojenost u nich hodnotili pozitivními známkami 1 a 2, zatímco známky 4 či 5 by očekávala jen 3 % firem. Samotní zaměstnanci jsou ale v reálu výrazně kritičtější a známky 4 či 5 dávají svým zaměstnavatelům zhruba v pětině případů,“ varuje Nicoletti.
Hlavně (ne)zjistit pravdu
Příčina zkresleného pohledu na dění a atmosféru ve firmě či organizaci je tak často dána právě nedostatkem informací. 36 % zaměstnanců tvrdí, že se jejich zaměstnavatel vůbec nesnaží zjišťovat názory zaměstnanců nebo se jim dokonce záměrně vyhýbá. Pravidelný sběr zpětné vazby zaměstnavatelem pak deklaruje jen čtvrtina zaměstnanců.
Sami zaměstnanci si přitom myslí, že by zaměstnavatelé měli zpětnou vazbu systematicky sbírat. Za důležité to v současné situaci považuje 95 % z nich. 8 z 10 zaměstnanců by se do takového „měření spokojenosti“ chtělo zapojit, 16 % by to zvažovalo a jen 4 % zaměstnanců by se nezúčastnila.
Sami HR ředitelé se doposud měřením spokojenosti či názory zaměstnanců pravidelně nezabývali z důvodu organizační a časové náročnosti, složitého vyhodnocování nebo kvůli prosté absenci vhodných nástrojů. Tyto bariéry ale mizí. „Technicky i organizačně dnes zajišťujeme jak nárazové ankety mezi zaměstnanci, tak pravidelné zjišťování spokojenosti či dokonce robustní měření pro firmy a organizace čítající tisíce zaměstnanců,“ popisuje Petra Prchlíková, obchodní ředitelka v Up Benefity.
Sesbíraná data pak pomáhají nejen budovat zdravou firemní kulturu, zvyšovat eNPS a sledovat trendy, ale také zachycovat problémy v zárodku a včas odhalovat skryté hrozby, jako jsou fenomény „Quiet Quitting“ nebo „Quiet Cracking“.
„Současná praxe ukazuje, že náhrada jednoho experta může stát až 150 % jeho roční mzdy. V roce 2026 už si tak firmy nebudou moci dovolit řídit lidi na základě dojmů. Kdo nebude měřit spokojenost a sbírat data v reálném čase, ten o své nejlepší lidi přijde, aniž by tušil proč,“ dodává Stéphane Nicoletti z Up Benefity.
Graf. 1: Když zhodnotíte veškeré podmínky, které Vám osobně působení u současného zaměstnavatele poskytuje a současně vezmete v potaz vše, co víte o skutečném fungování a atmosféře ve firmě / vaší instituci (tedy ne jen to, jak chce váš zaměstnavatel navenek působit), do jaké míry byste lidem s podobným profesním zaměřením doporučil/a, aby se u vás ve firmě / instituci ucházeli o práci?
